Osobnosti, které nás podporují

Jak říkáme my filozofové, člověk je osoba, což znamená, že má na jedné straně nenahraditelnou individuální hodnotu, ale ta je na druhé straně realizovatelná pouze ve vztazích k osobám jiným. Pomoc bližnímu, zvláště když se jedná o děti, je velice potřebným a nesmírně cenným příkladem takového vztahu k bližnímu. Rodičům, kteří se obětavě starají o děti s hendikepem, patří velké uznání, stejně jako organizacím, jako je Společnost pro ranou péči, které je podporují a pomáhají jim.

Ranou péči podporuji, poněvadž práce, kterou odborníci z pracovišť Společnosti pro ranou péči poskytují, je velice potřebná. Odborné služby, které jsou nabízeny rodinám v době, kdy radost z narození dítěte vystřídají obavy o jeho zdraví a strach z budoucnosti, jsou žádoucí a nenahraditelné. Cesta k současnému postavení tohoto druhu péče nebyla jednoduchá a trvala více než čtvrtstoletí. Z vytrvalé práce skupiny dobrovolníků se vytvořila profesionální síť poskytovatelů, která se stala důležitou složkou v systému péče o rodinu s postiženým dítětem. Děkuji všem zúčastněným za dosavadní práci a přeji i nadále hodně úspěchů.

Moc bych si přál, abychom měli všichni příležitost radovat se ze života. I když nám to třeba komplikují zdravotní omezení našich milovaných prcků.

Největší štěstí je, když nás nic netrápí, jsme v pořádku a spokojení. A to je přesně ten okamžik, kdy můžeme část své pohody předat lidem, kteří by ji uvítali. Každý z nás občas potřebuje pomoc, podporu, a proto je dobré, že existují lidé, kteří nám ji poskytnou. Líbí se mi Společnost pro ranou péči, protože pomáhá tam, kde je to nejdůležitější. V domácím prostředí pomáhá dětem a jejich rodičům nalézt rovnováhu. A to je skvělé.

Za svou sportovní kariéru jsem procestoval celý svět a musel jsem si hledat náhradní domovy na různých kontinentech naší krásné planety. Domov pro mne není místo na mapě, ale je to místo, kde se má duše cítí bezpečně a kde dokáže načerpat sílu na další životní zkoušky. Raná péče je v mých očích přesně takovým místem. Místem, kde se z nepředstavitelných problémů stávají jen starosti, ze starostí jen lehké obtíže a z obtížných úkolů lehká denní rutina. Každá sdílená starost je poloviční starost a každá sdílená radost je dvojnásobná radost. Raná péče je přesně takovým domovem, který člověk potřebuje, když vyčerpal všechny síly svého vlastního domova.

Příchod miminka na svět je většinou spojen s radostným očekáváním. Osud ale mnohým lidem postaví do cesty těžkou zkoušku, když se dítě narodí s postižením. O to víc lásky a pozornosti pak potřebuje. Proto je tady nezpochybnitelná role služby rané péče, která pomáhá rodinám překlenout náročné období a naučit se starat o dítě v přirozeném domácím prostředí, ve spolupráci s odborníky. Tito rodiče a jejich děti pak ovládají vzácné umění. Dokáží se totiž společně radovat z každého malého pokroku, jako by to byla velká a mimořádná událost.

Život není spravedlivý, ale to neznamená, že bychom se neměli snažit spravedlivějším ho udělat. Pokud je v našich silách pomoci a posunout startovací čáru ke šťastnějšímu a plnohodnotnému životu, udělejme to. Společnost pro ranou péči pomáhá rodičům, aby se dokázali v nelehké situaci zorientovat a připravit své dítě na život nejlépe, jak to jde. A za to jí patří dík.

Nejtěžší chvílí sportovního života je zvednout se po pádu či nezdaru. Těch zažívám během sportu mnoho. Vím, že bez pomoci blízkých bych to úplně nezvládla, a jsem moc ráda, že Společnost pro ranou péči právě v takových chvílích pomáhá rodičům a jejich dětem.

Společnost pro ranou péči je pro mne spojením dobrého startu i cíle. Není nic důležitějšího, než dát možnost rodině s postiženým dítětem, aby ho od narození plnohodnotně vychovávala doma. Tedy tam, kde se cítí nejlépe a bezpečně.

A když rodiče začnou tápat, mají možnost poradit se, sdělit své obavy a strachy, požádat o odbornou pomoc a radu. V tom vidím ojedinělost této služby a jsem rád, že jste a pomáháte potřebným. Přiznejme si, kolikrát si nevíme rady my, rodiče zdravých dětí, hroutíme se z maličkostí a nevážíme si toho, co máme.

Tak alespoň jednou za čas, prostě někdy nebo při nějaké příležitosti se zkusme vžít do role těch, kteří takové štěstí neměli, a třeba se budeme chovat lépe jeden k druhému nebo se nám jen zlepší nálada nebo budeme mít chuť pomoci.

Do budoucna přeji hodně sil, trpělivosti, nasazení a v tomto případě co nejméně „klientů“.