Světluška nám pomáhá prosvětlovat svět dětem s postižením zraku
Každé dítě si chce hrát a objevovat svět kolem sebe, je to jeho přirozeností. Zrak přitom hraje zásadní roli. Když dítě nevidí hračku, kterou mu máma nabízí, nebo její úsměv, nemá důvod reagovat, natahovat se za hračkou nebo úsměv opětovat. Nemá ty správné podněty, nerozvíjí své dovednosti a jeho vývoj je opožděný. Pokud přijde dítě na svět se zrakovým postižením, je potřeba mu s rozvojem vidění pomoci. I u dětí s vážnými vadami se dá pracovat na zlepšení zrakových funkcí. Pokud rodiče začnou co nejdříve po zjištění problému s pravidelnou a zrakovou stimulací. Naše poradkyně je dokážou zaškolit, jak správně trénovat zrak skrze hru a zapůjčí jim k tomu vhodné hračky a pomůcky. Aktivní zapojení rodičů je nesmírně důležité, nejen pro dítě a jeho dovednosti, ale pro rodiče samotné, kteří se tak aktivně mohou podílet na pokrocích svého dítěte.
Předávat rodičům tyto kompetence a vůbec je všestranně podporovat můžeme jen díky dlouhodobým partnerům, kterří sdílí naši vizi. Projekt stimulace zraku je realizován s dlouhodobou podporou Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.
V čem vidí přínos konzultací s poradkyněmi rané péče sami rodiče?
"Nejvíc si cením toho, že jsem jako rodič dostala přesné a jasné informace, jak si s malou hrát, jaké hračky použít, na jakou vzdálenost zatím Kristýnka reaguje. Takové doporučení a návod, jak můžu rozvíjet její zrak, ale samozřejmě i další smysly."
"Nejvíce si cením toho, že jsem díky kontaktu s paní Holubovou byla až v osobním vztahu s někým, kdo ví a kdo mi rozumí. Chápejte, my jako rodiče na začátku nevěděli o diagnóze Honzíka nic. Paní Holubová mi vše k jeho diagnóze vysvětlila, uklidnila mě, řekla, co můžeme dělat a jak to máme dělat. Tím, že jsem rozuměla jeho vadě, jsem se opravdu mohla zklidnit a zaměřit se na to, co prakticky cvičit. V oční ambulanci, kam jsme chodili na kontroly, na nás čas neměli. Vy jste ho měli vždy. A paní Holubová se svým osobním přístupem pro nás byla nedocenitelná, protože jsme opravdu jako rodiče byli velmi vystrašení. Ona nás uměla vyslechnout a podpořit."
"Byl pro nás důležitý okamžik ujištění, že se se zrakem malého dá něco dělat, že se s tím dá pracovat. Od lékařů jsme slyšeli spoustu informací, co je špatně, ale zda s tím můžeme jako rodiče něco dělat, to už jsme se nedozvěděli. Věděli jsme, že musíme lepit oko, a moje představa a první zkušenost byla taková, že prostě malému dám okluzi, dám ho do kočáru a nějak se budeme snažit tu dobu s okluzí přežít. Ale až díky vám jsem se dozvěděla to, že s malým si mám v době zalepení oka hrát určitým způsobem."
